Toto bude víc článek než aktualita a bude se týkat vlivu současného sucha na populace karasa obecného, které sleduji a sám jsem přímo vysadil a obecného vlivu sucha na vodu v přírodě.

Letošní sucho (rok 2018) nebylo sice nejhorší za poslední čtyři roky, ale jeho následky, které se za čtyři suché roky nasčítaly nejhorší byly. Zejména pak v některých lokalitách s vysazeným karasem obecným.

Prvopočátek dnešního stavu nastal v roce 2015 a vodní deficit už nebyl do dneška zcela vyrovnán, naopak, neustále se prohlubuje. Sledoval jsem to na několika nádržích, kam jsem ryby vysadil a na několika potocích. Jedná se o krajinu v okolí Olomouce a oblasti ve vyšších nadmořských výškách, které na tom byli s vodou podstatně lépe.

Zaměřím se na několik konkrétních míst, které mám ve své databázi lokalit. Jako první bude malá retenční nádrž poblíž obce Drahlov do které jsem vysadil v roce 2013 stovku karasů z celkových tří set ryb, zakoupených od rybníkáře p. Pánského ze Soboněk. I když jsem se původně po zakoupení domníval, že se nejedná o čistokrevnou rybu, testy DNA (provedl ÚBO AV Brno) bylo potvrzeno že to je opravdu karas obecný z povodí Dyje.

V této aktualitě je vidět jak se zde vyvíjela situace s vodou v průběhu roku 2013, 2015 a 2016. I přesto, že v roce 2015 nádrž takřka vyschla a ve velkém na ryby zaútočily volavky, na podzim se voda doplnila a bylo vidět, že část ryb přežila.

Na fotografiích z roku 2018 je vidět, že začátkem léta tam ještě nějaká voda byla, ale o měsíc a půl později nádrž úplně vyschla a nezůstalo ani žádné hlubší místo, kde by mohly ryby přežít, a to byl konec této lokality.

Další lokalita, která dopadla úplně stejně jako předchozí je malá zapomenutá bývalá pískovna mezi jezerem Poděbrady a obcí Horka nad Moravou. Ideální skryté místo, které nikdy v minulosti (stejně jako předchozí lokalita) nemělo problém s vodou. Na dvou fotografiích, které byly pořízeny na podzim (říjen 2013) je vidět že nádrž je plná vody. Na základě těchto poznatků jsem vysadil do tohoto místa v roce 2014 karasy obecné, potomky matečných ryb, ulovené v okolí Olomouce. V roce 2015 až 2017 vody sice hodně ubylo, ale i to minimum v roce 2017 by stačilo rybě pro přežití. Bohužel už v létě v roce 2018 byla nádrž úplně bez vody.

Karasy obecné jsem pustil ještě do dalších dvou lokalit, bývalých pískoven, ale tam se pohybuje hloubka mezi dvěma až čtyřmi metry a vyschnutí tudíž není pravděpodobné. Dokonce jsem tam nezaznamenal ani přítomnost karasa stříbřitého. Jedinné co hrozí je, že obě místa mohou být při povodních vypláchnuty řekou Moravou, ale to je v současnosti menší nebezpečí než vyschnutí.

Další nádrže, kde jsem vysadil karasa obecného se nachází ve vojenském újezdu Libavá v místech, která z něj byla nedávno vyňatá. S postupem času a sucha se ukazuje, že toto rozhodnutí bylo správné, protože tyto lokality přežily nedostatek srážek mnohem lépe než lokality v nížinách. Už jenom průměrná nižší teplota o 3 – 5°C zřejmě pomůže proti vysychání.

První nádrž se nachází poblíž Libavského potoka se kterým se při velké vodě asi propojí, je tam vybudovaný v rozích přítok i odtok s hrází. Při první návštěvě v roce 2016 jsem tam nachytal několik druhů ryb, ale po malých stavebních úpravách, které prováděli vojáci, tam nezůstalo vůbec nic, protože nádrž byla pravděpodobně vypuštěná do potoka. Jaký účel měly úpravy jsem nezjisti, ale pro karasa obecného nepředstavují žádné nebezpečí, pokud tedy nebude nádrž znovu vypuštěná. Mohu jen doufat, že k tomu nebude mít AČR dlouho důvod. Vysadil jsem tam ryby získané v povodí řeky Odry, těsně před vytřením a vypadá to, že výtěr byl úspěšný, o čemž se přesvědčím zkušebním odlovem příští rok. Celková hloubka je při plné nádrži asi do 120cm, letos poklesla při minimu na takových 50 – 70cm. Na fotografiích je pěkně vidět podle kůlů okolo břehu jak hladina klesala. První fotka je z roku 2016, druhá z roku 2017 a poslední dvě z roku 2018.

Další nádrž se nachází několik set metrů od předchozí a je v naprosto nepřístupné divočině. Je o dost mělčí a stav vody tam byl také o dost horší. Naštěstí je ale úplně zarostlá vodními rostlinami a tak pravděpodobně nevadilo že se výška hladiny zastavila koncem léta na 20 – 30cm. V takovém případě hrozí největší nebezpečí od predátorů, volavek a černých čápů. Vysazeny byly taktéž ryby z povodí Odry, jako v předchozím případě. Jestli se zadařilo vyzkouším příští rok na jaře odlovem, protože ryby byly také vysazeny těsně před třením. Fotky jsou postupně z jara, léta a konce léta. Úbytek vody je celkem jasně vyditelný.

Dostáváme se ke třetí nádrži, která je také vzdálená od předešlé asi dva kilometry, a je dobře schovaná v lese. Je z nich nejmenší a pravděpodobně nejhloubější. Když jsem byl na poslední kontrole koncem léta, tak jsem se lekl, že je takřka vyschlá, protože na hladině rostla tráva. Ale v očku volné vody vzadu, vpravo pod břízou, které je vidět na poslední fotce jsem pomocí větve zjisti hloubku více než metr. Vysazeni tam byli karasi obecní, taktéž z Poodří, ale od Horního Benešova, z jednoho vysychajícího rybníka, který je revírem pro děti – 471 202 Kukačka 1 A – MO Vítkov. Bohužel jsem získal jen 7 kusů, protože revír je totálně zamořen karasem stříbřitým. Vysazeni byli v roce 2017 a tak se možná budu moci přesvědčit příští rok jestli ryby přežily a vytřely se.

A samostatný odstavec jsem si nechal pro dva rybníčky o které se starám s kamarádem, jehož tchánovi jeden z nich patří. Druhý má několik majitelů, kteří však o něj nemají zájem a tak ho taktéž obhospodařujeme.

Rybníčky vybudovali myslivci, primárně pro odchov divokých kačen. Jejich zájem o odchov už opadl a tak jsme se rybníčkům začali věnovat. Výhodou je, že celý areál je oplocený a je umístěný mimo obec. Rybníky napájí potůček protékající okolo, bohužel v létě často vysychající. Obsádku tvořila pouze bílá ryby, nějaký kapr a amur, z dravců pouze okouni. Do rybníčku v majetku kamarádova tchána jsme nasadili asi dvacet kaprů a amurů, hodně línů, hodně karasů obecných a pár úhořů.

Do horního rybníčku, který patří více majitelům jsme vysadili hodně karasů obecných a línů. V horním ryby velice dobře prospívají, protože přitékající voda přináší hodně potravy, v dolním ryby přikrmujeme a lovíme pro zábavu.

Letošní rok dal ale rybám zabrat už od začátku. Už koncem předchozího roku rybníčky navštívila vydra a vybrala si daň v podobě menšich ryb do velikosti 25cm (bylo to odrostlé mládě). Po zamrznutí sice odtáhla, ale od jara začala rybníky navštěvovat naprosto pravidelně volavka a později dva černí čápi. V kombinaci se značným úbytkem vody v létě se mám obsádka ryb značně zmenšila. Bohužel mám podezření, že o všechny odrostlé karasy se postarala vydra, protože koncem léta jsem rybu nad 22cm nechytil žádnou, přitom v této velikosti jsem tam o rok dřív vysadil snad 20 až 30 kusů a také jsem jich ještě ten rok několik na udici ulovil. Letos ani jednoho.

Bohužel u horního rybníčku (ten s ostrůvkem) reálně hrozí při déletrvajím suchu vyschnutí. Hladina tam klesala vždy, protože voda přetékala a prosakovala do spodního, ale letos to byl extrém. Na následujících fotogragiích je vidět jak postupně hladina klesala.

Přítom většinou stačí bouřka a z potoka jsou oba rybníky během dvou dní zase plné až po přepad. Na následující fotografii je vidět stav dva dny po jedné pozdně letní bouřce, která celou situaci s vodou zachránila.

A to že situace nebyla dobrá ani v předchozích čtyřech letech je vidět na fotografii z roku 2016, kdy měl kupodivu horní rybníček víc vody než dolní. Stává se to jenom občas, když zaprší málo a začne se plnit pouze horní nádrž

Karasi obecní byli vysazeni ještě na dost dalších míst, ale žádné z nich zatím nevyschlo a ani mu vyschnutí nehrozilo. Pokud však bude sucho pokračovat i další roky, tak budou ohroženy všechny lokality, snad mimo lomy, kde se hloubky pohybují v metrech. Ukazuje se, že největším problémem v budoucnosti je nedostatek míst kam půjde ryba vysadit. Začal jsem dělat pokusy s vysazováním i do pomalu tekoucí vody, ale o tom budu v aktualitách informovat až budou nějaké výsledky.