Letošní, už čtvrtá návštěva u Honzy Knapa v Bernarticích se z důvodu špatného počasí na konci srpna posunula o čtrnáct dní a bylo to jenom dobře, protože jsem se vyhnul horku, které mě provázelo při předchozích návštěvách.

Jako první akce jsem se dopoledne podíval na vybudované vzorové prahy na místním potoce. Jednoduché a účinné zařízení, které je schopné poskytnout ideální životní prostor a ochranu před predátory pro malé i větší pstruhy potoční i ostaní ryby. Několik odhodlaných brigádníků dokáže za den postavit i několik desítek těchto prahů. Moc pěkná práce.

Další akce před obědem byla návštěva „gulášových“ rybářských závodů, jejichž průběh je všude stejný a jde především o zábavu a setkání lidí se stejným zájmem. Tomu předcházelo nahození vězence do lokality s karasem obecným, protože jsem potřeboval několik ryb do svoji genetické banky pro budoucí testy DNA, pro případ, že by ryby v tomto místě nepřežily. To je docela reálné, protože vody tam bylo velice málo a mimo vyschnutí jsou místní karasi obecní ohroženi populací karasa stříbřitého, které tam nějaký dobrák pravděpodobně před dvěma lety vysadil.

Po dobrém obědě v hospůdce na břehu rybníka, kde se konaly rybářské závody jsme jeli vybrat nachytané karasy obecné včetně přítomných karasů stříbřitých. Všechny ryby jsme odvezli k Honzovi kde jsme je roztřídili. Já jsem si vzal šestnáct karasů obecných a zbytek (asi 30 ryb) byl vypuštěn u domu do rybníčku s přiléhavým názvem Bažina.

Karasi stříbřití byli biologicky zrecyklováni za pomocí domácí drůbeže.

Ještě večer jsme nastražili už podruhé rybolovné zařízení do zatopené důlní propadliny, kde se také vyskytují karasi obecní, a jak jsme se v neděli ráno přesvědčili, opět jsme neuspěli. Zatopených propadlin je tam několik, ale bohužel stále nemáme štěstí. Ryby se nedají chytit na udici, elektroagregátem ani do vězence. Pro příště budeme muset vymyslet něco jiného jak na ně vyzrát.

Zlatým hřebem návštěvy ale bylo nedělní preventivní slovení části potoka Líčná v místě budoucí rekonstrukce mostu. Na poměrně krátkém úseku se slovilo skoro dvě stovky potočáků, vranek, raků říčních a jedné mihule – tedy přesněji její larvy minohy. Pohled na tolik krásných zdravých ryb se dneska už naskytne i málokterému pstruhaři. Je vidět, že i přes silný tlak predátorů (vydry, černí čápi) se při správném hospodaření potočákům daří a jsou schopni se rozmnožovat samovýtěrem bez lidské pomoci

Celý víkendový pobyt v Bernarticích byl jedna velká pohoda, stejně tak jako předchozí návštěvy a za to patří Honzovi velké poděkování.