Již se stalo pravidlem, že koncem srpna zavítám za Honzou Knapem do Bernartic, kde už má Honza nachystaný zajímavý program. Letos jsem návštěvu ale o týden posunul z důvodu nevyhovujícího počasí.

Letošním hlavním úkolem bylo získat vzorky karasů obecných na podrobnější testy DNA, abychom zjistili, ke kterému úmoří místní ryby patří. Jednalo se o dvě skupiny karasů ze dvou lokalit.

V prvním případě se jednalo o bývalé koupaliště v Žacléři, dlouhou dobu neužívané, a silně zarostlé okolní vegetací. V roce 2016 došlo k vyčištění nádrže a vykácení okolních stromů, ale podařilo se zachránit pouze osm karasů obecných. V roce 2017 byly zachráněné ryby vypuštěny zpět do vyčištěné nádrže a byla zde reálná šance, že se původní populace ryb obnoví. A náš první úkol byl zjistit jaká je situace v současnosti. Bohužel, i když nádrž vypadala pěkně, pro karasy obecné už tak vhodná jako předtím nebyla, ale šance zde nějaká zůstávala. Ta se ale vzápětí rozplynula po ulovení prvních ryb. Někoho v mezičase už prázdná nádrž zaujala a opakoval se stejný scénář jako na spoustě jiných podobných míst a dotyčný tam vysadil karasy stříbřité. Ti se tam úspěšně vytřeli a celou nádrž zamořili. V takové konkurenci nemá karas obecný šanci. Na první fotografii je vidět původní podoba nádrže v roce 2015 a na dalších je podoba současná a náš úlovek.

 

Další pokus o získání vzorků se týkal důlních propadlin v lokalitě Bečkov. V těchto místech jsme se několikrát snažili v posledních pěti letech pár ryb ulovit, ale nikdy jsme nebyli úspěšní. Honza je přesvědčený, že tam karasi obecní jsou, protože je na jaře, když tam není okřehek, viděl a pokoušel se je ulovit na udici. Ale ani na udici, ani do vrše se nic ulovit nepodařilo. Je to velice zajímavé místo, a i když to tak nevypadá, tak hloubka vody je tam značná a ryby by tam být měly. Snad se někdy v budoucnu nějaký úlovek podaří. Na fotografiích je vidět současná podoba těchto důlních propadlin.

Poslední akcí s největší nadějí na úspěch byl pokus o odlovení několika karasů v bývalé staré Trutnovské cihelně. Zde jsme vždy uspěli, i když i tady už někdo vysypal karasy stříbřité, kteří pomalu karasy obecné vytlačovali. Zmiňuji se o tom v aktualitě z roku 2018 i 2019. A zde jsme viděli, jak si příroda dokáže v některých případech poradit sama. Po letošní zimě s minimem vody došlo k úhynu všech karasů stříbřitých a většiny karasů obecných. Ale pár posledních ryby se vytřelo a celá soustava jezírek je plná maličkých karasů obecných. Vzorky jsem tedy žádné nezískal, i když jsem měl nutkání strčit do lihu do eppendorfky na testy celou rybičku, ale vzhledem k tomu, že zde nehrozí žádné nebezpečí z prodlení tak počkám do příštího, nebo přespříštího roku až dorostou do velikosti vhodné na odběr vzorku.

Na fotografiích je vidět lokalita cihelny a Honza v akci s vrší. Na fotografii, kde hledí do vody, tak pozoruje malé karásky v tůni, která bohužel pravděpodobně na jaře vyschne. Ale hlavní jezírko je rybek také plné a to nevyschlo v posledních letech nikdy a tak ryby dostali druhou šanci. Malé rybky ve sklenici jsou ulovení karásci obecní. Už jim začíná být vidět černá tečka u kořene ocasní ploutve.

 

V programu vyšel ještě čas navštívit v lokalitě Babí zatopené základy bunkru z druhé světové války. V těchto místech se vždy karas obecný vyskytoval a byl lovený na udici, ale my jsme v posledních letech štěstí neměli. Letos jsme se tam jen podívali a Honza to někdy v průběhu roku zkusí sám. Zajímavé místo takřka na vrcholu kopce.

 

A malé odlehčení na závěr. V mezičase a v době odpočinku jsem se věnoval rybolovu na rybníku, který má Honza pár desítek metrů od domu. A byla to opravdu účinná relaxace. Společnost mi dělal Honzův kocour, a i když mi sežral půl konzervy kukuřice bonduelky nemohl jsem se na něho zlobit. Dostavily se i pěkné úlovky a tak i když hlavní úkol návštěvy  splněn nebyl, byl to velice podařený a pohodový víkend a Honzovi za něj velmi děkuji a těším se na další setkání.