Upozornění na úskalí chovu a rozšiřování karasa obecné v České republice od pana Lukáše Jurka:
V dnešní době se dost hledí na už zmíněnou čistotu jednotlivých populací a jejich lokální příslušnost.
Což znamená, že bychom se měli snažit o rozšiřování ryb v rámci propojených lokalit, nebo maximálně jednoho povodí.
Já vím, že v dnešní době převozu různých druhů ryb mezi státy tato bariéra podstatně odpadá, k tomu se navíc přidává problém s obtížným získáváním generačního materiálu tak vzácného druhu, jako je karas obecný, ale přece jenom bych se přimlouval za to, abyste k tomuto pokud možno ve Vaší práci přihlížel.
Nemůžu souhlasit s tím, kdyby se karasi obecní měli dovážet kupříkladu z J. Moravy a vysazovat v S. Čechách, nebo obráceně.
Věřím, a z vlastní zkušenosti i trochu vím, že pořád ještě se najde spoustu zapomenutých, zastrčených, zanedbaných lokalit, která jsou refugiemi karasů obecných, ve kterých lze ještě nalézt zbytkové populace.
S tím ale souvisí další problém – a to už se dostávám k dalšímu bodu který jsem chtěl zmínit – tzv. „Efekt hrdla láhve“ (bottle-neck effect) pokud byste hledal v zahraniční literatuře. Je to otázka genetiky, ale pokud chceme blaho pro populace karasů obecných, musíme se dívat i do budoucna.
Efekt hrdla láhve je problém, který vzniká u dlouhodobě uzavřených populací. A nemusí se jednat jenom o v literatuře zmiňovaná horská jezera vzniklá tvorbou ledovců, ale klidně i o naše požární nádrže. Pokud se v malé nádrži rozmnožuje několik desítek let omezená populace karasů, musí zákonitě dojít k inbreeding depresi a různým jiným negativním důsledkům „příbuzenské plemenitby“, resp. neustálého rozmnožování blízce příbuzných jedinců. To se potom projeví v delším časovém horizontu degenerací jedinců, menší životaschopnosti až i k zániku dané populace.
Je to sice extrémní případ, trvající dlouhou řadu let, ale je vhodné na něj myslet.
Ale abych to napsal trochu lidsky; Co tedy navrhuji ?
Nevím, jak moc velké máte možnosti, ale díval jsem se, že svůj chov neustále rozšiřujete 🙂 a taky přesně nevím, kde působíte, i když v seznamu lokalit dominuje Olomoucko, ale;
Úplně nejlepší by bylo, kdybyste mohl držet odděleně v různých nádržích smíšené lokální populace karasů
To znamená mít třeba 5 -10 rybníčků (podle počtu oddělených povodí, kam chcete karasy vracet – teď samozřejmě nemyslím centrální povodí typu: Morava, Dyje, Labe, Vltava, Ohře – ale lokálních, menších povodí). A do nich sesadit různé POTVRZENÉ karasy obecné z daných oblastí.
Prostě mít z jednoho území pohromadě víc „rodin“ – populací karasů, ale nemíchat karasy např. z Přerovska s karasy od Litovle.
Samozřejmě je nereálné držet odděleně generační hejna z jednotlivých rybníčků, tůní, nádrží a tak. Ale to je právě ono – najít rozumný kompromis mezi tím netahat karasy z lokalit jiného povodí X nezakládat generační hejno z pár kusů ryb.
No a co se týče zmiňované „POTVRZENOSTI“, naprosté druhové čistoty karasů obecných. No řekněme si na rovinu, dělat genet. analýzy všech generačních ryb je prostě nereálné.
Ale nebylo by špatné namátko ovzorkovat pár ryb z uzavřené populace (podle vašich možností), v kombinaci se zjištěním meristických znaků pár ks ryb z dané populace. Jak jsme zřejmě oba zjistili. bohužel jediné spolehlivé meristické znaky jsou zjistitelné destruktivními metodami (na počet šupin v postranní čáře bych nespoléhal). Ale jako jediný znak se ukazují být žaberní tyčinky (Pozor, vnitřní a vnější strana se liší !!). A počet zoubků na tvrdých paprscích, což je opravdu mravenčí práce pod binolupou, velikost, resp. stejnoměrnost zoubků je navíc dost subjektivní znak.
No a to ještě nemluvím o tom, jak jsou na tom kříženci. Každopádně dá se předpokládat, že u nich by byly meristické znaky na pomezí, např. i ten počet žaberních tyčinek (jako je tomu např. u kříženců síhů – peledě a marény.