Malý souhrn událostí týkajících se karasa obecného v roce 2015. Co se událo a povedlo, a co se plánuje v roce 2016.

Dovolím si takové malé ohlédnutí za uplynulým rokem 2015 a věšteckým pohledem do roku letošního.

Největším úspěchem loňského roku, je potvrzení několika populací geneticky čistého karasa obecného v Čechách a získání kusů pro další rozmnožení. Každý kdo sleduje diskusi na MRKu, tak má základní přehled a ví čí jméno se za nickem skrývá :-)

Prošel jsem poctivě diskusi “ Ryby které mizí z našich vod“ a trochu jsem to shrnul do tohoto článku.

Nejdůležitější poznatek loňského roku je, že pigmentace pobřišnice nemůže být braná jako stoprocentní určující znak, protože část karasů obecných, ověřených testy DNA ji má nějakou mírou tmavě pigmentovanou. A z fotografií jsem zjistil, že velice dobrým rozpoznávacím znakem, pro prvotní posouzení zda se jedná o karasa obecného nebo hybrida bude počet šupin v postranní čáře, který je u všech prokazatelných karasů obecných 32 a víc. A samozřejmě platí, že rozhodující bude test DNA.

První úspěchy zaznamenal 1Mara a cormoraan se dvěma lokalitami s karasem obecným, který je potvrzen i testy DNA. Cormoraan je má vytřené a 1Mara s největší pravděpodobností taky. Mají i místo, kde je mohou dále chovat a opečovávat pro budoucí další rozšiřování. V návaznosti na tento úspěch byla zahájena spolupráce s odborníkem, nejen na karasa obecného, panem doc.Ing. Lukášem Kalousem PhD. z ČZU v Praze. Jemu patří dík zejména za prováděné testy DNA u vytipovaných ryb.

Další významný úspěch zaznamenal potočák62 na několika lokalitách, z nichž ve dvou už byl karas obecný potvrzen testy DNA. I v tomto případě bude v letošním roce pokus (a doufám, že úspěšný) o rozmnožení v chráněných místech a v následujících letech i vysazení do vhodných lokalit. Je možné a pravděpodobné, že v tomto případě budou nalezeny ještě další místní lokality, na kterých nebyl při kontrolním odlovu koncem léta zaznamenán úspěch, ale karas obecný tam ještě nedávno prokazatelně žil. Já mám od potočáka62 také pár kusů na vytření a uvidím v létě jestli se zadaří.

Další, o kom byla zmínka v diskusi je fotojakes, který má také geneticky ověřené karasy obecné a dobré podmínky pro to, aby je mohl dál rozmnožovat a rozšiřovat do vhodných lokalit.

Nezanedbatelnou zásluhu na záchraně karasa obecného mají i další nadšenci vyskytující se v diskusi na MRKu, kteří různými způsoby tuto činnost podporují, a že jich je opravdu hodně a patří jim za to velký dík.

Bohužel na Moravě je situace horší, protože jsem na to sám se čtverdou a zatím žádného místního karasa obecného, potvrzeného testy DNA nemáme. V tomto určení chceme spolupracovat s panem ing. Karlem Halačkou CSc. z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně, který už projevil svůj zájem. Je možné, že letos konečně nějakou lokalitu s karasem obecným já nebo čtverda nalezneme i tady na Moravě, protože míst k prozkoumání je ještě dost. Pokud by se ale nezadařilo, je tady několik míst, s hybridy, které by bylo možné prověřit, zda se nejedná o čistokrevného karasa obecného, protože pigmentace břišní výstelky, jak jsme se přesvědčili, už není rozhodující rozpoznávací znak.

Dobrou zprávou je, že MŽP se rozhodlo dát karasa obecného na seznam chráněných druhů. Otázkou je, kdy se tak stane i když pro naši činnost to už nemá význam. My už budeme nachystaní nabídnout pomoc a genetický materiál, pokud o to bude zájem.

Pro letošní rok 2016, jak by řekl klasik nás už doufám čekají jen „samá pozitiva a sociální jistoty“ 🙂

Pravděpodobně budou nalezeny ještě nějaké další lokality a zaznamenány výrazné chovatelské uspěchy při rozmnožování. Můžeme společně prohlásit, že karas obecný v České republice ještě existuje a naše dobrovolná iniciativa ho dokáže udržet, když už možna ne ve volné přírodě, tak v soukromých vodách určitě.

Začíná mi to připomínat situaci v Anglii, kdy Peter Rolfe založil svůj chov v 70 letech se sedmnácti původními karasy obecnými a dnes jsou rozšířeni v soukromých vodách po celé zemi.

Dnes už vím, že s lidma, kteří se dali dohromady na MRKu, se dají udělat i užitečné projekty a nejedná se o nějaký spolek tichých bláznů.

Na závěr bych chtěl poděkovat Martinu Maťákovi a jeho spolupracovníkům, kteří jsou primárně zodpovědni za to, že jsme se mohli dát vůbec dohromady.